Kuklorodka jelenia
možná se vám to už stalo. Jdete si klidně v létě lesem a najednou na vás přistane takový malý "brouček". Tak ho nad ním mávnete rukou a čekáte, že odletí, ale ono se mu nechce. Mírně znejistíte a rukou ho střepnete, najednou zjistíte, že na vás sedají další a další, a tak propadnete panice a oháníte se kolem sebe jak smyslů zbavení. Děláte dobře, snažte se je odehnat, právě jste se právě dostali na večírek upírů.
Trošku bulvárně podáno, ale ve své podstatě je to pravda. Kloš jelení je hmyz, moucha, která se živí krví jelenů, ale nepohrdne i jinými savci včetně člověka, ale také mu nijak zvlášť nevadí ani ptáci. Měří okolo 5-7mm, má nahnědlou barvu.Když vás kloš kousne zpravidla to ani neucítíte, reakce na kousnutí se, ale u citlivějších lidí může dostavit později, třeba až za tři dny. Místo vkusu se může rudě zbarvit a může ho doprovázet svědění, nebo i pálení a to může trvat i několik dní. Může nás, ale uklidnit, že kloš nepřenáší na člověka prakticky žádné choroby.
Někdy se kloš označuje jako "létající klíště" což není úplně správné označení, ale popisuje ho vcelku trefně. Kloš se skutečně trochu klíštěti podobá i když spolu /kromě sání krve/ nemají moc společného. Zajímavý je také fakt, že kloš po usazení na hostiteli ztratí svá křídla, která vlastně potřeboval jenom proto, aby se dostal k hostiteli. Je také pravda, že kloši se obecně špatně vyndavají z vlasů na nohou mají háčky, kterými se spolehlivě zachytí a drží se.
A teraz trochu odbornejšie:
Bronislava Víchová1, Viktória Majláthová1, Mária Nováková1, Igor Majláth1, Ján
Čurlík2, Martin Bona1, Branislav Peťko1
1Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, Košice, 2Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie
v Košiciach, Komenského 73, Košice
vichova@saske.sk
Anaplasma phagocytophilum (Ap), je obligátne intracelulárna Gram negatívna
baktéria, ktorá napáda granulocyty ľudí a zvierat (domáce prežúvavce, psy, kone),
čím spôsobuje výrazné hematologické zmeny v organizme a poruchy imunitného
systému [1]. Jej kompetentným vektorom je kliešť obyčajný (Ixodes ricinus), ale
mnohé štúdie poukázali aj na možnosť zapojenia sa iných druhov krv-cicajúcich
článkonožcov do jej cirkulácie v prírodnom ohnisku [2,3,4]. Zo srsti voľne žijúcich
kopytníkov boli odobraté krv-cicajúce dvojkrídlovce, patriace do rodu Lipoptena (rad
Diptera, čeľaď Hippoboscidae). Celkovo bolo odobratých 19 kuklorodiek jeleních
(Lipoptena cervi) z 12 testovaných zvierat. 594 bp dlhý úsek 16S rDNA Ap bol
úspešne amplifikovaný z genomickej DNA dvoch kuklorodiek, ktoré boli odobraté zo
srsti jeleňa lesného (Cervus elaphus) a srnca lesného (Capreolus capreolus),
z východného Slovenska, v krvi a tkanivách ktorých ale prítomnosť baktérie zistená
nebola. Predpokladáme, že kuklorodky sa infikovali počas cicania krvi na
infikovanom hostiteľovi, nakoľko srnčia a jelenia zver sú kompetentnými rezervoármi
Ap, a následne, počas vzájomného kontaktu zvierat došlo k prestriedaniu hostiteľa,
čomu nasvedčuje aj fakt, že jeleň a srnec, z ktorých srsti boli kuklorodky odobraté
infikovaní neboli. Táto skutočnosť poukazuje na možné riziko mechanického prenosu
pôvodcu ochorenia v kvapke krvi na iného vnímavého (sterilného) jedinca v rámci
populácie voľne žijúcich zvierat, ako aj na človeka a domáce zvieratá počas pobytu v
prostredí s prítomnosťou rezervoárových hostiteľov.
Práca vznikla za finančnej podpory projektov VEGA 2/0128/09, APVV LPP 0341 06,
APVV 0108/06, APVV-0267-10 a VEGA 2/055-2011.
[1]